Zuzana Růžičková: Cembalo

Detailní popis produktu

20. století přineslo nejen renesanci cembala, ale i neuvěřitelně rozsáhlou literaturu pro tento nástroj. V doslovu k cyklu „Mikrokosmos“ se Bartók zmiňuje o možnosti interpretovat některé ze skladeb na cembalu. U editora, znalce a obdivovatele Françoise Couperina to nepřekvapí. Bohuslav Martinů se setkal s cembalem v Paříži kolem r. 1935. Martinů, vyzván či inspirován Marcelle Delacour, která vedla cembalovou výuku na pařížské konzervatoři, se na cembale pohybuje jako ryba ve vodě. Aniž by jakkoliv měnil svůj rukopis či se uchyloval v obsahu k travestiím baroka či klasiky, tvoří během roku 1935 ve svém „prvním cembalovém období" jednak „Dva kusy pro cembalo" a krátce poté perlu světové cembalové literatury „Koncert pro cembalo“. „Dva kusy pro cembalo" jsou jakousi studií ke „Koncertu". „Druhé cembalové období" nastane ve Švýcarsku. Inspirátorkou je basilejská cembalistka Antoinette Vischer. Pro ni Martinů píše v roce 1958 „Sonátu".

Peter Mieg patří mezi tvůrce, kteří se soustavně věnovali cembalu. Cyklus „Pour le clavecin", jehož tři části jsou rovněž inspirovány velkými interpretačními osobnostmi - Antoinette Vischer je připsána část první (Promenade), Švýcarce Silvii Kind druhá (Les malheurs de Sophie) a třetí (Le voyage à Monfort) Američanu Ralphu Kirkpatrickovi. Jan Rychlík tvořil své „Homaggi gravicembalistici" pro Zuzanu Růžičkovou v době, kdy se hnutí „Early Music" teprve rodilo a jména Pasquiniho, Farnabyho, Seixase, Cabezóna, natož pak Couperina - strýce se objevovala nanejvýš na stránkách učebnic dějin hudby. Smuten nad jejich zapomenutým dílem, vytváří Jan Rychlík k jejich poctě sérii imaginárních portrétů, kde s vtipem, ale aniž by parodoval individuální styl, obohacuje cembalo o řadu nápadů. „Akvarely“, op. č. 53 Viktora Kalabise z roku 1979 svým názvem předznamenávají nové osobité pojetí cembala. Tyto tři skladby jejichž inspirační okruh tvoří předjarní krajina jihočeských rybníků dávají naplno vyznít barevnosti nástroje, byť to byla barevnost akvarelová. Další skladba Preludio, Aria e Toccata op. č. 75 nese podtitul „I'casi di Sisyphos" - Příběhy Sisyfovy by se podle autora mohla instrumentovat. Je to opět zcela nový pohled na cembalo.