Jan Josef Ignác Brentner: Hymnodia Divina

Detailní popis produktu

Árie na této nahrávce pocházejí ze sbírky Hymnodia divina, která vyšla jako třetí skladatelův opus v roce 1718 či 1719 a byla dlouho mylně ztotožňována s podobně koncipovanou první sbírkou téhož skladatele. Je pozoruhodné, že skladatel zde ve více případech použil texty, které již dříve jednou zhudebnil. Jde se zpravidla o árie da capo, výjimkou představuje árie Domine, non sum dignus se sólovým hobojem. Sbírku typicky uzavírá smuteční árie, a sice Parce mihi, Domine, v níž jsou zhudebněny vybrané verše ze starozákonní knihy Jób náležející rovněž do oficia za zemřelé.

V barokní době nedoprovázela figurální hudba pouze mši svatou, ale v některých případech také vybrané části oficia neboli bohoslužby hodinek, nejčastěji nešpory. Figurálně, to jest s doprovodem nástrojů, byly přitom prováděny obvykle žalmy a Magnificat, a právě takové komplety skladeb se kromě samostatných zhudebnění jednotlivých žalmů také ve sbírkách nejvíce dochovaly. Nešpory uslyšíte v podobě, v jaké se nacházely ve sbírce kostela sv. Kříže ve Vratislavi, kde je spartoval Emilián Trolda. Ve své době se evidentně jednalo o velmi populární a široce rozšířenou hudbu. Tyto nešpory či jejich části kombinované s dalšími Brentnerovými žalmy nebo s odlišným Dixit Dominus a Magnificat se dochovaly na řadě míst v Čechách a například též v Drážďanech. Při nepřístupnosti některých pramenů je těžké s jistotou potvrdit Brentnerovo autorství, jež je uváděno nejčastěji, na základě hudby samé se však zdá být velmi pravděpodobné.