Jan Dismas Zelenka: Missa Sanctae Caeciliae

Detailní popis produktu

Touto nahrávkou Svatocecilské mše (Missa Sanctae Caeciliae, ZWV 1) a moteta Currite ad aras (ZWV 166) představujeme dvě Zelenkovy prvotiny: Missa Sanctae Caeciliae je jeho nejstarší mší a Currite ad aras je první známá skladba Jana Dismase Zelenky z doby, kdy byl v roce 1716 poslán do Vídně. Nikterak nepřekvapí, že velice zbožný Zelenka svou první mši jmenovitě věnoval svaté Cecílii, patronce hudebníků. Díky zápisům jezuitů z české provincie v diáriu jejich misie u drážďanského dvora je známo – vedle toho, že Zelenkova Missa Sanctae Caeciliae zazněla 22. listopadu 1711 –, že ji realizovali francouzští dvorští hudebníci.

Zelenka zkomponoval svou Svatocecilskou mši pro SATB sólisty a SATB sbor (s výjimkou sedmidílné fugy „Qui tollis“, která si žádá sbor SAATTBB), pro první a druhé housle, violu, dva hoboje a basso continuo, které bylo obsazeno varhanami, minimálně jedním fagotem, violoncellem a violou. Možná ale byly součástí bassa continua též viola da gamba a theorba. Původní partitura obsahuje četné změny a dodatky, které svědčí o neustálých proměnách této skladby. Nelze tedy tvrdit, že pro Zelenkovu mešní prvotinu existuje definitivní verze: instrumentace a vokální obsazení tohoto díla se měnily podle počtu a schopností hudebníků, které měl skladatel v daném časovém okamžiku k dispozici, přičemž se v něm odrážejí stylové proměny hudebních performancí v Drážďanech v letech 1711-1734. Partituru pro tuto nahrávku Missa Sanctae Caeciliae připravili Libor Mašek a Adam Viktora.

Zelenka zhudebnil text ofertoria Currite ad aras v C dur ve třech větách pro sólový tenor a SATB sbor. Doprovod tvoří první a druhé housle, viola a basso continuo. Árie pro sólový tenor je zarámována úvodním a závěrečným sborem, kterým je čtyřdílná fuga. Zatímco text Currite ad aras byl určen pro mariánské svátky, Zelenka na titulní stránce naznačuje, že jeho ofertorium se dá použít i pro svátky jiných svatých. Dnes je jeho autograf uložen v Drážďanech, v dřívějších dobách patřilo k partituře 29 partů – což naznačuje, že ofertorium Currite ad aras se stalo součástí repertoáru drážďanského katolického dvorního kostela.