Jan Dismas Zelenka: Missa Omnium Sanctorum

Detailní popis produktu

Zelenkův autograf partitury jedné mešní části v e moll se původně zachoval spolu s fugou Cum Sancto Spiritu, která uzavírá Missa Dei Filii (ZWV 20) z cyklu Missae ultimae. Árie Christe eleison je napsána pro sólový alt s doprovodem smyčců a bassa continua. Přestože v Zelenkově odkazu je tato překrásná věta samostatnou skladbou, byla pravděpodobně součástí jedné z autorových Missae ultimae. Mohla by být fragmentem jedné z nedokončených posledních mší, ale přesvědčivější verzi opřenou o stylové prvky a tóninu nabízí databáze Zelenka-Dokumentation, kde je tato věta zamýšlena jako náhrada za Christe eleison v jedné z dokončených Missae ultimae – zřejmě Missa Omnium Sanctorum.

Neznáme žádný přímý podnět, který vedl Zelenku k záměru započít s prací na velkém nedokončeném cyklu tzv. posledních mší. Poslední známou dokončenou mší z této série je Missa ultimarum sexta et forte omnium ultima dicta Missa OO SSrum („šestá z posledních mší s titulem Missa Omnium Sanctorum“). Gloria z této mše nese datum 3. února 1741. Proč Zelenka označil Missa Omnium Sanctorum jako v pořadí šestou mši z cyklu, není jasné. Třetí, čtvrtá a pátá jsou buď ztraceny, nebo mohly být zhudebněny dříve, nebo dokonce nebyly napsány vůbec. Každá z těchto tří posledních mší je obsazena čtyřmi vokálními sólisty, čtyřhlasým sborem s instrumentálním doprovodem. Forma mše, jak se vyvinula v Neapoli během první poloviny 18. století, Zelenku nepochybně ovlivnila. Missa Omnium Sanctorum je typickým příkladem tzv. číslové mše komponované ve stilo misto, což znamená, že zde stojí vedle sebe tutti sbory a brilantní koncertantně pojaté vokální a instrumentální věty, stejně jako energické fugy psané ve stile antico, dvojité fugy, fugy s nezávislým instrumentálním doprovodem a sólové árie s typickými znaky galantního stylu. 

Někdy ve třicátých letech 18. století zkomponoval Zelenka nejméně dvě, možná tři moteta s uplatněním obligátního sólového fagotu. Jsou to jednověté světské moteto Qui nihil sortis (ZWV 211). Sollicitus fossor (ZWV 209) a oslnivé „Motetto pro Resurrezione" Barbara dira effera! Do svého inventáře zapsal Zelenka tuto skladbu jako „Mottetto. Barbara dira effera! A Contralto Solo, Violini 2, Oboe 2, Viola, Fagotto e Basso Continuo. Z". Moteto je napsáno pro sólový hlas s instrumentálním doprovodem. Autor latinského textu zůstal neznámý. Barbara dira effera! má tři věty. Moteto otevírá virtuózní a rozsáhlá„ohnivá" árie,„Allegro assai, e sempre fiero" pro sólový alt a obligátní fagot s doprovodem smyčců, dvojplátkových dechových nástrojů a bassa continua. Po dramatickém návalu mučivé zuřivosti přechází recitativ od hrůzy smrti k triumfu života, který ústí do finální árie – jásavého Alleluja. Forma árie-recitativ-árie byla používána pro moteta zpívaná v té době v chrámech vídeňského dvora. K autografu partitury Barbara dira effera! bylo kdysi připojeno třináct provozovacích partů, které jsou dnes nezvěstné.