Jan Dismas Zelenka: Il serpente di bronzo

Detailní popis produktu

Duchovní kantáta Il serpente di bronzo vznikla roku 1730 a byla poprvé uvedena na Velký pátek téhož roku v Drážďanech. Libreto k Il serpente di bronzo následuje se svou dramatizací biblického vyprávění tradici italského oratoria. Zatímco v předloze je pouze řeč pouze o sporu mezi Bohem, Mojžíšem a izraelským lidem, rozšířil drážďanský dvorní básník Stefano Benedetto Pallavicini (1672-1742) libreto o tři další osoby - (Azaria, Egla a Namuel) - a vytvořil tím stručný děj. Po úvodním sboru, v němž lid proklíná své putování pouští na cestě do zaslíbené země, touží Azaria, Namuel a Egla po návratu do Egypta a stěžují si na svůj úděl. Svým rouháním rozhněvají Boha, který zaplavuje jejich tábor tisíci hady. Tím vyvolávají hněv boží, který jim do tábora posílá tisíc zmijí. Tváří v tvář blížící se smrti se stupňuje jejich nářek a lamentace se stávají ještě dojímavějšími, až Mojžíš požádá Pána o odpuštění. Bůh pak vyzve Mojžíše, aby ulil bronzového hada a postavil ho na viditelném místě. Kdokoliv bude uštknut a pohlédne na toto zobrazení, má být zachráněn.

Po„změně scény" nejprve Egla oplakává úděl svého umírajícího, smrtelně nemocného syna, až Azaria přinese dobrou zprávu o možné záchraně. Ještě než se dílo uzavře chvalozpěvem lidu, poukáže Mojžíš na Kristův kříž, jehož předobrazem je pozvednutí hada (Jan 3, 14) a který poslouží celému lidstvu ke spáse. Nezvyklé v italském oratoriu, ale v dramatizaci tohoto vyprávění téměř nevyhnutelné je dvojí vystoupení Boha jako mluvící osoby. Stejně tak se celková koncepce díla - bez předehry, ale s dvojitými sbory na úvod a na závěr – odlišuje od běžných norem tohoto útvaru.