Antonín Dvořák: Mše D dur "Lužanská"

Detailní popis produktu

Mše D-dur je soustředěná, dokonale vystavěná a výrazově bohatá skladba, jejíž umělecké ambice byly rozhodně od samého počátku větší než pouze příležitostné a lokální. Původní obsazení díla Dvořák přizpůsobil podmínkám lužanské kaple: použil pouze čtyři sólové hlasy, smíšený sbor a varhany. Na díle pracoval zhruba tři týdny od 26. května do 17. června 1887. Premiéra se uskutečnila 11. září téhož roku v Lužanech za Dvořákova řízení. Konečnou podobu dostalo dílo v roce 1892, kdy Dvořák Mši D-dur na žádost londýnského nakladatelského domu Novello upravil pro symfonický orchestr. Forma Mše D-dur vychází z klasického schématu šestidílného mešního ordinária, kde myšlenkově nejzávažnější hudba je umístěna do částí Credo a Agnus Dei, což má hluboký smysl nejen stavebný, nýbrž i obsahový. Tato nahrávka přináší původní znění díla s varhanami a její výjimečnost spočívá v tom, že byla pořízena v autentickém prostředí lužanské kaple.
 
Mendelssohn považoval komponování liturgické hudby pro symfonicky smýšlejícího skladatele za velmi obtížné. Umělecky hodnotná a užitá hudba se od této doby vydaly převážně rozdílnými cestami. Již z tohoto důvodu můžeme Dvořákovu Mši D dur považovat za zázrak, který tyto obtíže překlenul. Aniž by působil staromódně, projevuje se jako suverén sil harmonie, melodie a kontrapunktu čtyřhlasé sazby. Propojení hlasů oplývá hloubkou výrazu a bohatstvím vnitřních vztahů. Zároveň si uvědomujeme mistrovské osvojení tradic vedení hlasů sahající daleko do předbachovských dob, jež se lehce a nenásilně spojují s rozšířenou výrazovou škálou 19. století.

Tři dụchovní zpěvy op. 19b jsou vysloveně příležitostné skladby, které vznikly postupně v letech 1877, 1878 a 1879, a to během Dvořákových prázdninových návštěv u přítele Aloise Göbla na zámku Sychrov na Turnovsku. Podobně jako Mše D-dur byly i tyto drobnosti na duchovní texty komponovány pro zámeckou kapli a určeny ženskému hlasu a varhanám. Nahrávku doplňují Dvořákovy studijní skladby pro varhany, komponované v roce 1859 ve druhém ročníku studia na varhanické škole. Dochováno je celkem osm skladeb – pět preludií a tři fugy. Jsou to samozřejmě skladby začátečnické, které nicméně prozrazují Dvořákovu kontrapunktickou zdatnost a nadhled nad základními technickými úskalími polyfonní sazby.